Barefoot boty pro dospělé i děti: naše zkušenost, co ukazují studie a jak správně vybrat

Dospělý a dítě kráčejí bosky po kamínkové stezce, vedle nich leží barefoot boty.

Text: Míša | Fyzioterapie ReMOVE

Barefoot boty pro mě nikdy nebyly o tom, že bych chtěla patřit do nějakého tábora. Začala jsem je nosit z mnohem prostšího důvodu: většina běžných bot mi jednoduše neseděla. Postupně jsem zjistila, jak velký rozdíl udělá prostor pro prsty, správný tvar boty a možnost, aby se chodidlo při chůzi normálně pohybovalo. A když se z nás stali rodiče, začali jsme stejné otázky řešit i u dětských botiček.

V tomto článku bych vám chtěla předat nejen naši osobní zkušenost, ale i to, co o barefoot a minimalistické obuvi ukazují studie. A hlavně se s vámi podělit o praktický postup, podle kterého vybírám boty našemu potomkovi. Bez dogmat, bez strašení a pokud možno tak, aby to dávalo smysl v normálním životě.

Proč nosím barefoot boty? Moje zkušenost bez dogmat

Od dětství mi většina bot neseděla

Mám širší přední část chodidla, a tak pro mě nákup bot nikdy nebyl úplně jednoduchá disciplína. Většina běžných bot mě tlačila do šířky, hlavně v oblasti prstů a malíčků. Když jsem si vzala větší velikost, získala jsem sice trochu prostoru, ale bota mi zase neseděla na délku.

Moje „ploutvička“ se zkrátka do spousty bot nevešla tak, aby mi bylo opravdu pohodlně. A časem mi začala vrtat hlavou jedna docela jednoduchá otázka: proč by se vlastně mělo chodidlo přizpůsobovat botě, když by to mělo být přesně obráceně?

První barefoot? „Jsou mi moc velké.“

Když jsem si poprvé obula barefoot boty, měla jsem pocit, že mi jsou velké. Nebyla jsem zvyklá na to, že mají prsty kolem sebe prostor a nejsou natlačené k sobě. Ve skutečnosti mi boty velké nebyly. Jen moje chodidlo poprvé dostalo místo, které v běžných botách dlouhodobě nemělo.

Zpočátku mi navíc široká špička připadala trochu zvláštní. Takové ty „klaunské boty“, znáte to. 🙂 Jenže na volnost se zvyká překvapivě rychle. Dnes mi naopak zvláštně připadají spíš boty, jejichž špička je užší než chodidlo, které se do ní má vejít.

Nejdůležitější pro mě není co nejtenčí podrážka. Ale hlavně prostor pro prsty.

U dospělých bot pro mě není hlavním cílem najít nejtenčí podrážku na trhu. Důležitější je, aby bota respektovala tvar mého chodidla, aby mě nikde netlačila a aby měly prsty dostatek prostoru. Pohodlí a přirozený pohyb jsou pro mě důležitější než extrémní minimalismus.

Barefoot ani minimalistickou obuv proto nevnímám jako nálepku, kterou musí člověk nosit pořád a za každou cenu. Na běh používám klasické konvenční boty. Do terénu používám Altry, které mají širokou anatomickou špičku a nulový drop, ale současně dostatečné tlumení. A když si chci na ples vzít podpatky, tak si je prostě vezmu.

Jde mi o pohodlí. Ne o nálepku.

Adamova zkušenost: dobrá bota, špatná dávka

Adamova zkušenost byla trochu jiná a dobře ukazuje, že důležité není jen to, jaká je bota, ale také to, jak rychle na ni přejdeme.

Barefoot boty začal ze dne na den nosit prakticky každý den. Chodidla, lýtka i zbytek dolní končetiny tak dostaly novou zátěž najednou a bez většího prostoru pro adaptaci. Asi po třech týdnech se ozvala kyčel.

Nemyslíme si, že problémem musela být samotná minimalistická bota. Spíš šlo o dávku: tělo dostalo příliš mnoho nové zátěže příliš rychle.

Po zklidnění kyčle se Adam k barefoot botám vrátil, ale tentokrát postupně. Nejdřív krátká procházka, potom delší nošení a teprve časem případně celý den. Barefoot a klasické boty přitom klidně střídal podle toho, co zrovna dělal a jak se cítil.

Je to vlastně podobné jako se cvičením. Když jste nikdy neposilovali, také nezačnete tím, že si první den naložíte maximální váhu. Změna obuvi je změna zátěže. A změna zátěže potřebuje přiměřený čas.

Co ukazují studie o barefoot a minimalistických botách u dospělých?

Na barefoot obuvi mě baví hlavně to, že část věcí, které člověk vnímá prakticky, se dá sledovat i ve výzkumu. Nejde jen o pocit většího prostoru v botě. Studie se dívaly také na sílu svalů chodidla, rovnováhu nebo způsob chůze.

Silnější svaly chodidla a prstů

Systematický přehled devíti studií zjistil, že se při používání minimalistické obuvi v jednotlivých sledovaných skupinách zvýšila síla svalů chodidla přibližně o 9 až 57 %. Velikost některých svalů chodidla se v zahrnutých studiích zvýšila zhruba o 7 až 11 %. Neznamená to, že se u každého člověka stane přesně totéž. Ukazuje to ale, že když má noha možnost více pracovat, dokáže se na tuto zátěž adaptovat. Xu a kol., 2023

Podobný směr potvrdila také novější metaanalýza z roku 2025, která zahrnovala 28 studií a celkem 1 399 účastníků a porovnávala účinky cvičení chodidla i minimalistické obuvi. U minimalistických bot vyšel příznivý účinek zejména na sílu druhého až pátého prstu. Peters-Dickie a kol., 2025

I obyčejná chůze může chodidlo posilovat

V jedné osmitýdenní studii vědci porovnávali postupně dávkovanou chůzi v minimalistických botách s cíleným posilováním chodidla. Obě skupiny dosáhly zlepšení velikosti a síly sledovaných svalů. Jinými slovy: i běžná chůze ve vhodně zvolené botě může být způsob, jak chodidlu dát práci, kterou potřebuje. Ridge a kol., 2019

Další studie sledovala dospělé, kteří minimalistickou obuv nosili při běžných denních aktivitách po dobu šesti měsíců. Síla ohybačů prstů se u nich zvýšila v průměru o 57,4 %. Podstatné přitom je, že nešlo o nějaký extrémní sportovní výkon, ale o pravidelné používání obuvi při každodenním pohybu. Curtis a kol., 2021

Lepší stabilita a trochu jiný způsob chůze

Ve čtyřtýdenní randomizované studii se u mladých dospělých, kteří postupně zařadili chůzi v minimalistické obuvi, zlepšilo postavení chodidla i stabilita při stoji na jedné noze. Gabriel a kol., 2024

Přehled biomechanických studií zároveň ukazuje, že při chůzi naboso se oproti běžným botám mění práce chodidla i samotný krok. Člověk často dělá kratší kroky, mění jejich frekvenci a přední část nohy dostává více prostoru pro pohyb. Franklin a kol., 2015

Chodidlo samozřejmě nefunguje odděleně od zbytku těla. Je naším kontaktem se zemí a způsob, jakým se o něj opíráme, ovlivňuje i to, jak se při pohybu zapojuje celá dolní končetina. Právě proto dává smysl vnímat obuv v souvislostech a současně nezapomínat na postupnost.

Dětské barefoot boty: rodičovská realita, kterou jsem nečekala

Dokud jsem se nestala rodičem, neměla jsem tušení, že vybrat správně padnoucí boty pro dítě je někdy takový oříšek. Ono i s námi dospělými je to s botami občas potíž: aby správně padly, byly pohodlné a nedělaly našim nohám více škody než užitku.

Na rozdíl od dětí však dospělý většinou dokáže dobře rozpoznat, že bota nesedí správně, že někde tlačí a podobně. I když už je dítě dostatečně velké na to, aby dokázalo slovně komunikovat, nemusí být schopné popsat, a dokonce ani pocitově rozpoznat, kde je při nesprávně zvolené obuvi problém.

Kdo z vás má zkušenost se školkovými nebo mladšími školními dětmi, možná někdy viděl, jak se některému z nich palec přes papučku prodral až ven, ale dítě stejně tvrdilo, že mu malé nejsou. 🙂

A není to jen rodičovská historka. Ve studii zahrnující 505 dětí ve věku 3 až 12 let měla správně padnoucí boty pouze zhruba třetina z nich. Při zohlednění prostoru potřebného pro prsty byly boty u více než 70 % dětí příliš krátké a přibližně u dvou třetin také příliš úzké. González Elena a Córdoba-Fernández, 2019

Opravdu musí mít dítě pevnou kotníkovou botu s podpatkem?

Slyšeli jste už někdy, že když se dítě učí chodit, musí mít hlavně pevnou kotníkovou botu s podpatkem? Tak tomuto trendu, který se tradoval poměrně dlouho, už naštěstí odzvonilo. Ano, i já bych v archivu nejspíš našla sebe jako dítě přesně s touto botou. 🙂

Dnes už víme, že výběr boty je pro každého individuální. U zdravého dítěte, které se učí chodit, není potřeba automaticky zavírat nožku do těžké a tuhé boty jen proto, že se to dříve doporučovalo. Dětské chodidlo potřebuje dostatek prostoru, možnost pohybu a botu, která odpovídá konkrétnímu období vývoje i prostředí, ve kterém se dítě pohybuje.

Proč jsme se rozhodli pro barefoot obouvání i u našeho dítěte?

Vzhledem k mému přesvědčení, že barefoot obouvání není jen módní trend dnešní doby, jsme se společně s manželem rozhodli tímto stylem obouvat i našeho potomka. A právě u výběru jeho botiček jsem se toho hodně naučila. Chtěla bych vám proto předat pár rad, jak na správný výběr bot u dětí.

Barefoot obuv je pro mě volbou číslo jedna, protože respektuje tvar chodidla a dává prstům prostor, místo aby je zbytečně utlačovala. Nemá vyvýšenou patu oproti špičce a její podrážka je flexibilní do více směrů, takže se noha může při chůzi a dalších aktivitách přirozeněji pohybovat.

A co je dobré podotknout? Úplně stejně jako pro děti se podle těchto parametrů mohou vybírat i boty pro dospělé.

Kdy dítě potřebuje první boty? Rozhoduje období, ve kterém se právě nachází

Nejdřív je dobré si uvědomit, že potřeby dítěte, které ještě nechodí, jsou úplně jiné než potřeby dítěte, které už samo stabilně běhá po hřišti. Proto mám ráda jednoduché rozdělení podle jednotlivých období.

Dítě ještě nechodí: boty nepotřebuje

Dokud dítě nechodí a venku se vozí v kočárku nebo nosí v nosítku, není potřeba kupovat boty na okrasu. Noha je podobně jako ruka hmatový orgán s množstvím nervových zakončení, a proto jí prospívá volnost a možnost vnímat prostředí kolem sebe.

Doma tedy necháváme nožky zkoumat co nejčastěji bosky. Ven podle počasí volíme různě silné ponožky, návleky nebo jinou ochranu proti chladu.

Dítě se staví a obchází nábytek: doma bosky, ven capáčky

Pokud se dítě začíná stavět nebo obcházet nábytek, v interiéru stále volíme holou nohu nebo ponožky, které mohou mít protiskluzovou úpravu.

Ven můžeme zvolit capáčky. Vyrábějí se i v zateplených variantách, takže dokážou nožku ochránit, ale současně ji zbytečně neuzavírají do pevné boty.

První samostatné krůčky: capáčky nebo prewalkers

Stejný přístup platí i u dětí, které začínají dělat první samostatné krůčky. Nožička vnímá povrch, po kterém se dítě pohybuje, a tyto informace jsou součástí toho, jak si postupně osvojuje nový pohyb.

Pokud už je dítě ve zkoušení chůze pokročilejší, dají se zvolit také takzvané prewalkers. Jsou to vlastně vylepšené capáčky, které už připomínají opravdovou botu, ale pořád zůstávají měkké a poddajné.

Dítě samostatně chodí přibližně dva měsíce: přemýšlím o prvních botách

O koupi prvních opravdových bot přemýšlím ve chvíli, kdy dítě přibližně dva měsíce samostatně chodí v prostoru. Beru to jako své orientační praktické vodítko, nikoli jako pravidlo, které musí platit u každého dítěte přesně na den.

Záleží také na tom, kde se dítě pohybuje, jaký je povrch a jaké je počasí. Když konkrétní prostředí vyžaduje větší ochranu, může být vhodná bota potřeba i dříve. Důležitější než přesné datum je, aby zvolená obuv odpovídala zkušenostem dítěte a tomu, co jeho noha v danou chvíli potřebuje.

Co u dětské boty hlídám?

Když už přijde čas na první boty, sleduji několik základních věcí:

  • Anatomicky tvarovanou špičku podle tvaru konkrétního chodidla.
  • Správnou délku s přiměřeným místem před prsty.
  • Správnou šířku, aby bota nohu nestlačovala ze stran.
  • Rovnou podrážku bez dropu, tedy bez vyvýšené paty oproti špičce.
  • Flexibilní podrážku, která se přizpůsobí pohybu chodidla.
  • Vhodné usazení přes nárt a v patě, aby bota ani neplandala, ani neškrtila.

Hlavní pro mě není to, aby byla bota označená konkrétní nálepkou. Podstatné je, aby skutečně seděla dítěti, které ji má nosit.

Co ukazují studie o barefoot a flexibilní obuvi u dětí?

U dětí mě samozřejmě nezajímá jen to, jak bota vypadá nebo jaký je kolem ní trend. Důležitá je i otázka, jestli různé vlastnosti obuvi skutečně mění to, jak noha při pohybu pracuje.

Flexibilní podrážka se při chůzi více blíží bosé noze

Studie u 25 dětí, které se právě učily chodit, porovnávala několik typů bot s rozdílnou tuhostí podrážky. U nejpružnější boty bylo rozložení zatížení pod chodidlem podobnější bosé chůzi než u tuhých bot. To dobře odpovídá tomu, proč u začínajících chodců preferuji obuv, která nohu zbytečně neomezuje. Hillstrom a kol., 2013

U školních dětí se zlepšila dynamická rovnováha

V randomizované studii sledovali vědci 70 dětí ve věku 9 až 12 let po dobu devíti měsíců. Děti, které nosily minimalističtější školní boty, dosáhly lepších výsledků v takzvaném Y-balance testu. Quinlan a kol., 2022

A co si pod tím představit? Dítě při testu stojí na jedné noze a druhou nohou se snaží dosáhnout co nejdál do různých směrů, aniž by ztratilo rovnováhu. Výsledek tedy vypovídá o schopnosti udržet stabilitu při pohybu, ne jen o tom, jestli dítě chvíli vydrží nehybně stát.

V další studii zesílily prsty i vybrané svaly chodidla

Další výzkum sledoval menší skupinu školáků, kteří nosili skutečně minimalistické školní boty po dobu dvou školních období. U dětí, které studii dokončily, se síla palce a ostatních prstů zvýšila přibližně o 27 až 29 % a velikost vybraných svalů chodidla zhruba o 4 až 6 %. Fong Yan a kol., 2024

Pro mě je na tom zajímavé hlavně to, že nejde o nějaký zvláštní trénink navíc. Děti boty jednoduše nosily do školy a jejich chodidla přitom dostávala prostor aktivněji pracovat.

Děti, které tráví více času naboso, bývají šikovnější v některých pohybových úkolech

Výzkum zahrnující 810 dětí a dospívajících porovnával skupiny, které vyrůstaly převážně naboso, a skupiny, které většinu času trávily v botách. U dětí zvyklých na bosou chůzi vyšla v některých věkových skupinách lepší rovnováha a lepší výkon ve skoku do dálky z místa. Jde o zajímavou souvislost, která pěkně doplňuje praktickou zkušenost, že chodidlo potřebuje příležitost opravdu fungovat. Zech a kol., 2018

Když je bota příliš krátká, prsty se nemají kam vejít

Studie u předškolních dětí navíc ukázala souvislost mezi nedostatečnou délkou obuvi a větším vychýlením palce. I proto mi dává smysl neřešit pouze číslo uvedené na botě, ale skutečnou vnitřní délku, šířku a tvar špičky. Klein a kol., 2009

Jak správně změřit dětské chodidlo?

Pokud dítě stabilně chodí a vybíráme první boty, nastává ta pravá alchymie. Abychom vybrali pár, který mu bude sedět, je potřeba znát několik základních parametrů.

Nejdřív se na nožičku podívám. Jaký je tvar prstů? Je nejdelší palec, nebo některý z dalších prstů? Je chodidlo spíš úzké, nebo široké? A co nárt, působí průměrně, nízko, nebo naopak vysoko?

Potom nějakým způsobem přesvědčím dítě, aby se postavilo na papír a zatížilo obě chodidla. Už jen to bývá celkem husarský kousek. 🙂 Chodidla obkreslím a tužku se snažím vést kolmo k papíru, abych při obkreslování zbytečně nějaké milimetry nepřidala nebo naopak neubrala.

Měřím vždy obě chodidla a při výběru se řídím tím větším.

1. Délka chodidla

Z obkresu změřím vzdálenost od nejvzdálenějšího bodu paty k nejvzdálenějšímu bodu nejdelšího prstu. Nemusí to být vždy palec, u některých dětí je delší druhý prst.

Výsledkem je skutečná délka chodidla. K té potom připočítávám vhodný nadměrek.

2. Šířka chodidla

Šířku měřím v nejširším místě přední části nohy, nejčastěji v oblasti přechodu mezi záprstními kůstkami a prsty. Podle tvaru chodidla se může jednat také o vzdálenost v oblasti od palce k malíčku.

Pro orientaci můžu vypočítat také koeficient šířky chodidla:

Koeficient šířky = délka chodidla ÷ šířka chodidla

  • Méně než 2,3: široké chodidlo.
  • 2,3 až 2,5: průměrně široké chodidlo.
  • Více než 2,5: úzké chodidlo.

Tyto hodnoty používám jako praktickou orientaci při hledání vhodné boty, například podle filtrů na e-shopech.

3. Výška nártu

Krejčovským metrem změřím obvod nártu v jeho nejširším místě. Naměřenou hodnotu následně vydělím délkou chodidla:

Koeficient nártu = obvod nártu ÷ délka chodidla

  • 0,68 a méně: nízký nárt.
  • 0,69 až 0,79: průměrný nárt.
  • 0,80 a více: vysoký nárt.

I tady jde o orientační pomůcku pro výběr bot, nikoli o lékařskou diagnózu.

Proč vlastně řešit nárt?

Jako dospělí to často moc neřešíme, jenže dětské boty bývají nejčastěji na suchý zip. A právě tam může vzniknout docela velký problém.

Když má dítě nízký nárt, ale bota je určená pro průměrný až vyšší, můžete dotahovat jak šílení, a stejně bude pořád volná. Naopak dítě s vysokým nártem se do některých bot vůbec nedostane, případně ho bude bota v této oblasti škrtit a mohou vznikat otlaky.

Proto nestačí, aby bota seděla jen na délku. Musí sedět jako celek: přes prsty, do šířky, přes nárt i v patě.

Co je nadměrek a jak velkou botu vlastně hledám?

Nadměrek je prostor navíc uvnitř boty oproti skutečné velikosti chodidla. Jinak řečeno: velikost boty nevybírám jen podle délky nohy, ale podle délky nohy plus přiměřeného prostoru před prsty.

Všichni bychom chtěli, aby dětem boty vydržely co možná nejdéle. Jenže všichni také víme, že je to někdy docela loterie, jestli budou dítěti měsíc, nebo půl roku. Připočítávat proto zbytečně moc se nevyplácí. S velkým nadměrkem se může dítěti, obzvlášť nezkušenému chodci, špatně chodit a může o boty zakopávat.

Nadměrek na délku

  • Začínající chodci: přibližně 0,5 až 0,8 cm, tedy 5 až 8 mm navíc.
  • Pokročilí chodci a dospělí: přibližně 0,5 až 1,2 cm, tedy 5 až 12 mm navíc.

Pokud má tedy zkušenější dítě chodidlo dlouhé 15 cm, hledám botu s vnitřní délkou přibližně 15,5 až 16,2 cm. Těch 5 až 12 mm není velikost chodidla, ale právě nadměrek uvnitř boty.

Nadměrek na šířku

Nadměrek volím také do šířky, a to přibližně 0,2 až 0,5 cm, tedy 2 až 5 mm. Bota by měla být uvnitř alespoň o něco širší než chodidlo, aby prsty nebyly stlačené ze stran.

U všech nadměrků beru uvedené hodnoty jako praktické rozpětí. Výsledná volba záleží na tvaru nohy, střihu boty, zkušenostech dítěte a na tom, jak se mu v konkrétní botě chodí.

Náš skutečný příklad

Pokud mám dítě, které má nohu dlouhou 15 cm, širokou 6,8 cm, má průměrný nárt a je už pokročilý chodec, hledám boty s těmito rozměry:

  • Vnitřní délka boty: přibližně 15,5 až 16,2 cm.
  • Vnitřní šířka boty: alespoň 7 cm.
  • Střih přes nárt: vhodný pro průměrný nárt.

Koeficient šířky v tomto případě vychází přibližně 15 ÷ 6,8 = 2,21, takže jde o širší chodidlo.

A úplně na rovinu: najít takovou botu může být docela těžké. Je to totiž přesně náš případ. 🙂

Různí výrobci navíc mohou mít u stejného čísla boty odlišnou vnitřní délku i šířku. Dítě se také může pohybovat mezi dvěma velikostmi. Proto mi dává větší smysl sledovat skutečné centimetry než spoléhat jen na číslo uvedené na podrážce.

Jak často kontrolovat velikost dětských bot?

Dětská noha roste rychle a zvlášť u nejmenších se může potřebná velikost změnit během několika měsíců. Dlouhodobé sledování 107 dětí ukázalo, že u dětí mladších 15 měsíců mohla půlka velikosti boty přibýt za méně než dva měsíce. Mezi 15 měsíci a druhým rokem života to bylo přibližně každé dva až tři měsíce. Gould a kol., 1990

Proto boty průběžně kontroluji a nespoléhám jen na to, že dítě samo řekne, že ho tlačí. Jak už víme, může klidně tvrdit, že je všechno v pořádku, i když palec pomalu hledá cestu ven.

Jak boty hledám na e-shopu nebo v prodejně?

Pokud mám pozjišťovanou délku, šířku a výšku nártu, na většině e-shopů s dětskou barefoot obuví najdu filtry nebo konfigurátory, které mi podle těchto hodnot pomohou s výběrem konkrétních bot.

Do vyhledávání zadávám skutečné míry chodidla nebo požadovanou vnitřní velikost boty podle toho, jak je daný filtr nastavený. Vždy si hlídám, jestli obchod uvádí rozměr nohy, doporučený nadměrek, nebo přímo vnitřní délku a šířku obuvi.

Pokud boty kupujete osobně, není na škodu mít chodidla přeměřená už z domova. Některé prodejny ale zvládnou dítěti nohu změřit také na místě. Dobrý prodejce navíc většinou ví, která značka sedí na širší nohu, úzkou patu, vyšší nárt nebo konkrétní tvar prstů, a dokáže s výběrem pomoct.

Je také fajn vytáhnout z boty stélku a nechat na ni dítě stoupnout. Člověk pak dobře vidí, jak zhruba odpovídá délka, šířka i tvar špičky. Stélku ale beru jako orientační pomůcku, protože skutečný vnitřní prostor může ovlivnit i tvar svršku.

Když to celé shrnu

Pokud jsem vás tímto článkem spíše zahltila a přidělala pár vrásek na čele z toho, jak je celý proces náročný, chci vás uklidnit. Po několika měřeních se na to obě strany adaptují a výběr bot už se nezdá zdaleka tak složitý.

Za mě stačí držet se několika základních bodů:

  1. Pokud dítě nechodí, boty většinou nepotřebuje.
  2. Pokud se staví, obchází nábytek nebo zkouší první krůčky, doma může být bosky a ven často stačí capáčky nebo prewalkers.
  3. O prvních botách uvažuju přibližně po dvou měsících samostatné chůze, vždy ale podle konkrétního dítěte, prostředí a počasí.
  4. Hlídám anatomickou špičku, správnou délku i šířku, nulový drop, pružnou podrážku a vhodné usazení přes nárt i v patě.
  5. Ve stoji obkreslím obě chodidla a změřím délku i šířku. Při výběru se řídím větším chodidlem.
  6. Koeficient šířky vypočítám jako délku chodidla vydělenou jeho šířkou.
  7. Koeficient nártu vypočítám jako obvod nártu vydělený délkou chodidla.
  8. Na délku připočítávám přibližně 5 až 8 mm u začínajících chodců a 5 až 12 mm u pokročilých. Na šířku přibližně 2 až 5 mm.
  9. Rozměry zadám do filtrů na e-shopu nebo se poradím v prodejně a hledám botu, která dítěti opravdu sedne.

Barefoot není povinnost. ALE pro mě osobně představuje způsob, jak dát chodidlu dostatek prostoru, možnost pohybu a podmínky, které odpovídají jeho tvaru. U dospělých i u dětí přitom platí, že žádná bota není správná jen proto, že má na sobě určitou nálepku.

Pokud se objeví deformity, bolest či asymetrie, řeším situaci individuálně a podle potřeby s odborníkem. Jinak se řídím jednoduchým pravidlem:

Bota má sedět noze. Ne noha botě.

Studie a odborné zdroje

  1. Xu J, Saliba SA, Jaffri AH. The Effects of Minimalist Shoes on Plantar Intrinsic Foot Muscle Size and Strength: A Systematic Review. International Journal of Sports Medicine. 2023;44(5):320–328. DOI: 10.1055/a-1908-8867. Studie na PubMed
  2. Peters-Dickie JL, Detrembleur C, Guallar-Bouloc M a kol. The effects of foot core exercises and minimalist footwear on foot muscle sizes, foot strength, and biomechanics: A systematic review and meta-analysis. Clinical Biomechanics. 2025;122:106417. DOI: 10.1016/j.clinbiomech.2024.106417. Studie na PubMed
  3. Ridge ST, Olsen MT, Bruening DA a kol. Walking in Minimalist Shoes Is Effective for Strengthening Foot Muscles. Medicine & Science in Sports & Exercise. 2019;51(1):104–113. DOI: 10.1249/MSS.0000000000001751. Studie na PubMed
  4. Curtis R, Willems C, Paoletti P, D’Août K. Daily activity in minimal footwear increases foot strength. Scientific Reports. 2021;11:18648. DOI: 10.1038/s41598-021-98070-0. Celý text studie
  5. Gabriel A a kol. A four-week minimalist shoe walking intervention influences foot posture and balance in young adults: a randomized controlled trial. PLOS One. 2024;19:e0304640. DOI: 10.1371/journal.pone.0304640. Celý text studie
  6. Franklin S a kol. Barefoot vs common footwear: A systematic review of the kinematic, kinetic and muscle activity differences during walking. Gait & Posture. 2015;42:230–239. DOI: 10.1016/j.gaitpost.2015.05.019. Studie na PubMed
  7. González Elena ML, Córdoba-Fernández A. Footwear fit in schoolchildren of southern Spain: a population study. BMC Musculoskeletal Disorders. 2019;20:208. DOI: 10.1186/s12891-019-2591-3. Celý text studie
  8. Hillstrom HJ, Buckland MA, Slevin CM a kol. Effect of shoe flexibility on plantar loading in children learning to walk. Journal of the American Podiatric Medical Association. 2013;103(4):297–305. DOI: 10.7547/1030297. Celý text studie
  9. Quinlan S, Sinclair P, Hunt A, Fong Yan A. The long-term effects of wearing moderate minimalist shoes on a child’s foot strength, muscle structure and balance: A randomised controlled trial. Gait & Posture. 2022;92:371–377. DOI: 10.1016/j.gaitpost.2021.12.009. Studie na PubMed
  10. Fong Yan A, Quinlan S, Cheung RTH. Minimalist school shoes improve intrinsic foot muscle size, strength, and arch integrity among primary school students. Journal of Sports Sciences. 2024;42(12):1157–1163. DOI: 10.1080/02640414.2024.2386213. Celý text studie
  11. Zech A a kol. Motor Skills of Children and Adolescents Are Influenced by Growing up Barefoot or Shod. Frontiers in Pediatrics. 2018;6:115. DOI: 10.3389/fped.2018.00115. Celý text studie
  12. Klein C a kol. Increased hallux angle in children and its association with insufficient length of footwear. BMC Musculoskeletal Disorders. 2009;10:159. DOI: 10.1186/1471-2474-10-159. Celý text studie
  13. Gould N, Moreland M, Trevino S a kol. Foot growth in children age one to five years. Foot & Ankle. 1990;10(4):211–213. DOI: 10.1177/107110079001000404. Studie u vydavatele